Statistika přístupů

Tento web byl provozován od října 2007 do 15. 3. 2009, přičemž stávající grafická podoba byla spuštěna v dubnu 2008. Dále uvedené statistické...

Liberecký šampionát skončil, pochvaluje si ho celý svět

Dnes byl na programu FIS Mistrovství světa v klasickém lyžování Liberec 2009 poslední závod mužů na 50 kilometrů. Poslední mistr světa z Liberce,...

Poslední závod vyhrál Pan Řídící

Už i poslední závod 47. FIS Mistrovství světa v klasickém lyžování LIBEREC 2009 zná svého vítěze. Zcela právem se jím stal fenomenální...

Lyžování ve Valašském Meziříčí

24. 10 2008

První lyže přivezli do Valašského Meziříčí bratranci Alois a František Mikyškové z Norska už v roce 1897 a začali na nich s přáteli lyžovat. Těmi přáteli byli doktor Drahoňovský, paní Krausová, slečny Plešnerovy, paní řídící Pokorná, Rudolf Půst, Vambera a snad ještě někdo, jehož jméno je dnes zapomenuto. Lyže, na nichž se lyžaři plahočili, byly dlouhé, měly špice na obou koncích a „lyžníci“ se odstrkovali dlouhou bambusovou tyčí. Ale to byla jenom taková atrakce, která v očích občanů města a jeho okolí způsobovala stejný rozruch jako příjezd cirkusu. Ale po čase zase všechno skoro úplně zaniklo [1].

V první pětině XX. století lze zařadit mezi první nadšence lyžování na Valašsku především zapáleného propagátora lyžování, řídícího učitele na Hutisku – Cyrila Macha. On to byl, který dal základy velké skupině vyznavačů bílého sportu v tomto kraji. Padl dne 5. května 1945 v Pražském povstání při hájení Českého rozhlasu. Dalšími vyznavači a propagátory lyžování zde byli zejména prof. Robert Haas, fotograf Otakar Šrůtek st., obchodník František Fortelka a někteří zaměstnanci Dr. Mikyšky.
 
Po první světové válce došlo k dalšímu rozvoji organizovaného lyžování. Zasloužili se o to například Karel Demel, Karel Fibich, prof. Bohumil Cukr, učitel František Tetřev, odborný učitel Arnošt Židek, PhMr. Adalbert Štěpka a řada mladších nadšenců. Tehdejší parta lyžařů si říkala „hřebenáři“. Jejich pravidelné lyžařské výlety se konaly po hřebenech valašských hor, např. z Radhoště přes Pustevny na Čertův mlýn, do Kunčic pod Ondřejníkem nebo Čeladné, anebo hřebenem Javorníku u Velkých Karlovic až do Bařin. Když si uvědomíme, že v té době nebyly na hřebenech ještě žádné turistické chaty, byl to jistě na tehdejší dobu úctyhodný výkon.
 
Lyžaři byli za první republiky velcí elegáni a když sundali lyže, mohli jít rovnou do salónu - In: Fabián - Baroš: Z bílé stopy valašskomeziříčských lyžařů, s. 13 Počátek organizovaného lyžování ve Valašském Meziříčí spadá do roku 1928, kdy byl ustanoven lyžařský oddíl Sokola, jehož prvním předsedou byl zvolen Karel Fibich. Po něm převzal funkci Karel Demel. Oddíl se zpočátku věnoval organizování lyžařských výprav, které v počtu až 30 účastníků vedl prof. Bohumil Cukr.
 
Závodní lyžování na sebe nedalo dlouho čekat. Již 27. ledna 1929 zde byly uspořádány lyžařské závody v běhu se startem a cílem na náměstí ve Valašském Meziříčí za účasti 56 závodníků. Ve 30. letech minulého století se lyžování v tomto městě dále zdárně rozvíjelo, hlavně zásluhou mladých nadšenců, jako byli např. PhMr. Jaroslav Šejvl, Dr. Miroslav Pupík, Rudolf Cimala, bratři Maláčovi, František Šišák, Josef Fabián a Emil a Rudolf Jurečkovi, kteří zaučovali mládež i dospělé do tajů lyžování v nejbližším okolí města na Štěpánově, Vrchovině, Malé a Velké Lhotě. Ze jmenovaných a ještě mladších adeptů tak u nás vyrostli úspěšní lyžařští závodníci – Kocián, Josef Fabián, bratři Jan a Václav Šrubařovi, kteří pod vedením Jana Šrubaře st. dosahovali významných závodních úspěch i v celostátních soutěžích.
 
Mezi nejvýznamnější úspěchy té doby patří výsledky Jana Šrubaře ml. za 1. místo v běhu na 10 km v přeboru Československé obce sokolské v r. 1935 v Bánské Bystrici a 2. místo v témže přeboru ve skoku prostém na mistrovství Svazu slovanského Sokolstva v Jugoslávii v r. 1935.
 
Dokladem všestranného zaměření lyžařského oddílu Sokola bylo v letech před druhou světovou válkou, kromě úspěšných výsledků jejich závodníků jak v běhu na lyžích, tak i ve sjezdu a skoku na lyžích, vybudování lyžařského můstku na Vrchhůře (693 metrů n.m.) mezi obcemi Velká a Malá Lhota. Stalo se tak v r. 1932, autorem můstku byl Ing. Kandyba. Dosahovalo se zde skoků okolo 30 metrů.
 
Při nově založeném odboru Klubu československých turistů se utvořil i lyžařský oddíl, spadající pod Beskydskou župu Svazu lyžařů ČSR v Ostravě. Předsedou byl zvolen Rudolf Cimala.
 
V letech 1939 – 1945 byla činnost tělovýchovné jednoty Sokol zastavena a i činnost Klubu českých turistů silně omezena. Přesto se však konal v r. 1941 přebor Klubu českých turistů v klasických i sjezdových závodech. Titul přeborníka juniorů ze slalomu získal Dr. Rudolf Brantner.
 
Po ukončení druhé světové války se lyžování ve Valašském Meziříčí provozovalo opět ve dvou lyžařských oddílech, a to v oddíle Sokola, za vedení předsedy Karla Demela, a v oddíle Klubu českých turistů, organizovaného v Beskydské župě Svazu lyžařů, jehož předsedou byl Rudolf Cimala.
 
Po sjednocení tělesné výchovy a sportu se v r. 1948 ustavil velmi silný a početný oddíl lyžování při Tělovýchovné jednotě Sokol, který byl současně i členem Československého svazu lyžařů. Jeho prvním předsedou byl zvolen Eduard Leinfellner.
 
Hančův memoriál - Mistrovství ČSSR v roce 1971Pro intenzivnější využití výcvikového procesu vybudovala skupina cvičitelů pod vedením Zdeňka Urce, Miloše Skýpaly a Augustina Bílého st. první oddílový lyžařský vlek na Bumbálce „sever“. Později pak vznikl za spolupráce n. p. Tesla Valašské Meziříčí druhý vlek na Bumbálce „jih“. Mezi roky 1969 - 1971 byl pak vybudován v blízkosti města Valašské Meziříčí na katastru obce Jarcová vlek Bražiska, o jehož výstavbu se nejvíce zasloužili členové oddílu František Stonavský, Jaroslav Zbořil a Vladimír Vaculík – za spolupráce závodu AVTB, n. p. Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí. Tak získali členové lyžařského oddílu i široká lyžařská veřejnost dostatečný výcvikový prostor.
 
V roce 1973 byl jmenován Eduard Leinfellner - jako první na Valašsku – mezinárodním rozhodčím lyžování FSI. Spolu se svým bratrem Jiřím byli jako zkušení činnovníci lyžování jmenováni lektory Ústřední tělovýchovné školy pro školení rozhodčích I. a II. třídy.
 
Široký a zkušený kádr lyžařských pracovníků byl zárukou toho, že lyžařský výbor Tělovýchovné jednoty byl pověřen ústředním lyžařským orgánem uspořádat v roce 1971 48. ročník „Hančova memoriálu“ – mistrovství ČSSR v běhu na lyžích na 50 km.
 
Nejúspěšnější meziříčský lyžař všech dob Jindřich Fabián - In: Fabián - Baroš: Z bílé stopy valašskomeziříčských lyžařů, s. 36Lyžařský oddíl po sloučení tělovýchovy založil i několik veřejných závodů, jejichž pořádání se stalo postupem let tradicí, jako například „Běh Vrchovinou“. O popularitě tohoto závodu svědčí skutečnost, že v listině vítězů jednotlivých ročníků jsou zapsána jména nejlepších československých lyžařů. Byli to například mistr sportu Ladislav Rýgl, mistr světa v závodě sdruženém z r. 1970, který zde startoval společně s celým reprezentačním družstvem pod vedením trenéra Štefana Olekšáka. Dále bývalý olympionik a mistr sportu Bohumil Kosour z Nového Města na Moravě, několikanásobní přeborníci ČSSR v Sokolovském závodě branné zdatnosti mistři sportu Zdeněk a Ondra Solanští s Bohuslavem Maleňákem, nositelem stříbrné medaile z akademického mistrovství světa v r. 1964, Jindřich Fabián, závodník a propagátor přespolních a maratónských běhů, Dr. Ivo Domanský z Kladna a řada dalších známých závodníků, přes reprezentanty ČSSR ze sedmdesátých let (např. Mirka Jaškovská z Trojanovic a Alena Solanská z Rožnova pod Radhoštěm) až po mistra ČSSR v běhu na 15 km z r. 1981 Františka Chládka.
 
Na počest stoletého výročí založení Tělovýchovné jednoty ve Valašském Meziříčí, nejstarší na Moravě (vznikla v r. 1864), byl v r. 1964 oddílem založen závod v běhu na lyžích nazvaný „100 let Tělovýchovné jednoty Valašské Meziříčí“. V roce 1983 se konal již XX. ročník tohoto závodu a velká účast závodníků každoročně potvrzovala jeho popularitu mezi moravskými lyžaři.
 
Díky Jiřímu Raškovi a dalším vynikajícím skokanům nelze v tomto stručném výčtu zapomenout na skoky na lyžích. Jiří Raška (nar. 1941) pochází z Frenštátu pod Radhoštěm a toto městečko po horami také proslavil v celém světě, především když vybojoval na ZOH 1968 v Grenoblu zlatou olympijskou medaili na středním můstku a stříbrnou medaili na velkém můstku. Stal se určitý čas nepřekonatelnou skokanskou jedničkou a díky tomu byl také poctěn mnoha cenami a dokonce i státními vyznamenáními. Jiří Raška (67) se stal již za svého života skokanskou legendou a je právem považován za nejúspěšnějšího skokana Československa.
 
V roce 1982 byla ve Valašském Meziříčí zřízena „Veřejná lyžařská škola“ (s celoročním provozem) pro mládež se zaměřením na běh na lyžích Pod vedením Jiřího Bartoše a současně trenéra se běžecké družstvo dokonce stalo účastníkem I. běžecké ligy. Jména těch nejlepších: Jindřich Fabián, Václav Vanduch, Jiří Bartoš ml., Václav Svozil aj. Bohužel, dospělí závodníci v posledních letech odcházeli do větších oddílů, jako například Dukly nebo Rudé hvězdy, dorostenci pak do tělovýchovných jednot, u kterých bylo zřízeno vrcholové středisko mládeže.
 
Po roce 1990 skončila podpora lyžařského oddílu podnikem Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí. Nové ekonomické podmínky mj. zapříčinily i významné zmenšení členské základny. Někteří meziříčtí lyžaři přestoupili do vrcholových středisek, anebo do jiných oddílů. Také se nepodařilo přesvědčit představitele města, aby udrželi chatu na Bražiskách, kde dnes mohlo být moderní příměstské lyžařské středisko. Vlek tam zchátral a musel být zlikvidován a chatu, která byla dlouhá léta útočištěm běžců musel oddíl v roce 1993 prodat. Nakonec došlo i k rozdělení oddílu. Běžci i sjezdaři o to usilovali léta, neboť ani jedné skupině existence v jednom oddílu neprospívala. Vedoucím oddílu běžců se stal Jiří Baroš, ale oddíl moc členů neměl. Přišli sem sice například Norbert Pelc a Denisa Stodůlková, ale jen nakrátko. Norbert po skončení sportovní školy v Rožnově odešel do Jablonce nad Nisou a Denisa přestoupila do Veřovic. Trenérská práce v oddíle vlastně skončila, protože nebylo koho trénovat. Jeho současní členové se věnují především dálkovým běhům doma i v cizině a pořadatelské činnosti. Oddíl pořádá tradiční závody v přespolním běhu, závody na kolečkových lyžích, lyžařské zimní závody, včetně přeboru Zlínského kraje.
 
Oddíl se také stará o běžecké stopy na Podhájí, a když jsou dobré sněhové podmínky, protahují je až k Rožnovu. Od roku 2002 se oddíl začal starat také o běžecké stopy na Pustevnách, které upravuje jím najatá firma. A to nejen o standardní běžecké tratě, které jsou dnes již homologovány a mohou se na nich pořádat mezinárodní závody, ale i o stoupu na Martiňák a chatu Mír.
 
Meziříčští lyžaři v roce 1961 při tréninku na Černé hoře pod Radhoštěm - In: Fabián - Baroš: Z bílé stopy valašskomeziříčských lyžařů, s. 39 Časem oddíl, společně s dalšími lyžařskými oddíly, založil občanské sdružení Běžecký areál Pustevny, v jehož čele stojí Ing. Jiří Baroš, který je od roku 2006 vedoucím krajské běžecké sekce. Oddíl má zpracován projekt zimního sportovního areálu Podlesí – Podhájí v návaznosti na lyžařský vlek Veselá. Jde v něm o propojení aktivit kolem hojně navštěvovaného vleku Veselá – Vichury s lyžařskými běžeckými trasami oddílu. Ale nejen to, projekt počítá s pozdějším navázáním těchto běžeckých tras na běžecké trasy do Rožnova, na Vsácký Cáb a do Vsetína. V létě by tyto trasy sloužily jako cyklostezky.
 
Dle projektu se počítá s prodloužením stávajícího vleku na tisíc metrů a vybudováním dalších vleků směrem na Velkou Lhotu a také s vybudováním nezbytného zázemí – sociálního zařízení, obslužných komunikací a parkovišť. V dnes nevyužívané městské hájence je plánováno stravovací a ubytovací centrum.
 
Oddíl má také zpracovánu studii rekonstrukce běžeckého areálu Pustevny a v současné době se pracuje na jejím realizačním projektu. Měl by být rozšířen lyžařský stadion, postaveny šatny, sociální zařízení, klubovny a sklady a do budoucna se počítá i se změnou tratí a s osvětlením asi kilometrového tréninkového okruhu.
 
V roce 2008 proběhly ve Zlínském kraji Hry zimní olympiády dětí a mládeže a oddíl běžeckého lyžování TJ Valašské Meziříčí byl pověřen pořádáním jejich soutěží v bězích na lyžích. Byl to nejvýznamnější pořadatelský úkol oddílu od pořádání Hančova memoriálu v roce 1971. Podle ohlasu účastníci her odjížděli z Valašska spokojeni.
 
Galerie slavných závodníků a činovníků z Valašského Meziřičí
Jindřich Fabián (1912) – závodník, vítěz prvních zdejších závodů z r. 1929, propagátor skoků na lyžích, výrobce lyží „Křivsksé jasanky“ a vynikající opravář lyží všech značek;
Jiří Baroš (1937) – cvičitel, trenér a rozhodčí, vedoucí lyžařské rady krajského svazu lyžování, organizátor lyžařských závodů a vůdčí osobnost oddílu po čtyři desítky let;
Jindřich Fabián (1940) – závodník, nejvšestrannější lyžař, kterému se ale vyhýbala první místa. Běhal ve 2. pol. 50. a 1. pol. 60. let min. století, druhý na přeboru republiky (1957), člen juniorské reprezentace, druhý na přeboru juniorů (1959), mezi muži byl několikrát druhý (1963, 1965, 1966), byl dvakrát vítězem čs. Univerziády;  
František Chládek (1958) – závodník, druhý na přeboru republiky dorostu (1975), juniorský přeborník republiky (1977), mistr ČSSR v běhu na 15 km (1981), účast na ZOH; v r. 1975 odešel do Jablonce n/N.;
Alena Bajčíková (1962) – závodnice, vynikající výsledky v žákovské a dorostenecké kategorii (1979 – 1982); v r. 1982 přešla do Jablonce n/N.;
Jana Kabeláčová (1962) – závodnice, výborné výsledky postupně ve všech kategoriích, v r. 1973 reprezentovala ČSSR na Zimní světové univerziádě v Sofii;
Ladislav Pořický (1967) – závodník, od roku 1979 několikanásobný medailista na přeborech ČSSR a ČSR; v r. 1982 odešel do Jablonce n/N.;
Norbert Pelc (1979) – závodník – s lyžováním začínal ve Valašském Meziříčí, jako talentovaný lyžař odešel v r. 1993 do Jablonce n/N., kde absolvoval sportovní gymnázium, v r. 1996 se stal členem reprezentačního družstva juniorů a v r. 1999 s ním získal ve štafetě 4 x 4 ve Sv. Mořici zlato a stal se tak mistrem světa. Ve stejném roce se stal mistrem ČR v běhu na 30 km. Po studiích v USA vykonával určitý čas funkci generálního sekretář SL ČR;
 Denisa Stodulková (1991) – závodnice, pětinásobná přebornice republiky ve své kategorii, nyní je členkou reprezentačního družstva olympijských nadějí.
 
Literatura: Fabián, J. – Baroš, J.: Z bílé stopy valašskomeziříčských lyžařů, vyd. O.S: Valašské Athény, 2007.
 

Josef Fabián a Jiří Baroš

Z BÍLÉ STOPY

valašskomeziříčských lyžařů

Vydalo Občanské sdružení Valašské Athény v roce 2007 jako šestý svazek edice Krásno, počet stran 114, náklad 600 výtisků.

ISBN 978-80-254-0408-9

Publikaci lze objednat u Jiřího Baroše, tel. 728188426.

 
 
Sestavil Jiří Baroš
 


Oficiální mezinárodní sponzoři

Oficiální národní partneři

 
LEANID
KARNEYENKA
(BLR)
NAROZEN(a):
20. 8. 1987

VÝŠKA A VÁHA:
neuvádí

KLUB:
neuvádí

ZÁJMY:


DISCIPLÍNA:
Běh na lyžích

WEB STRÁNKA: